Proč to všechno?

Hned v začátku by bylo dobré, aby všichni pochopili nejen pohádku Anděl Páně 2 (chi, chi, chi), ale i to, jak to bylo s narozením Ježíška, napsat alespoň jeho krátký příběh. Protože, možná se Vám to po přečtení všech těchto příspěvků nebude zdát pravděpodobné, ale já sama nejsem ani pokřtěna, natož, abych mohla někomu vysvětlovat smysl našich lidových tradic, zvyků, pověr, pranostik a říkadel. Údaje mám z internetu, ale také z knih Lidové tradice a České zvyky a tradice. Pokud tu někdo najdete nějakou chybu, prosím, pište. Ráda vše opravím.

O Ježíškovi

Příběh o jeho narození si připomínáme každý rok o Vánocích. Narození Ježíše zvěstoval anděl Gabriel Marii, snoubence tesaře Josefa žijícího v Nazaretu. Marie počala z Ducha svatého ještě před uzavřením manželství s Josefem a dítě přivedla na svět v Betlémě v Judském království.
Někteří lidé věřili, že dítě, které se narodí, je Mesiáš, který bude mít království a bude vládnout všem.
Král Herodes se dověděl o narození Ježíše od mudrců z Východu (Tři králové) a v obavě o svůj trůn ho chtěl nechat zabít (betlémské vraždění neviňátek). Anděl svatou rodinu však varoval a ta unikla do Egypta, odkud se vrátila do Nazaretu až po Herodově smrti. Zde vyrůstal Ježíš až do vých 30 let. Před tím ho však Jan Křtitel pokřtil ve vodě řeky Jordánu křtem pokání. Pak držel 40 dní půst v poušti, kde ho pokoušel ďábel. Připravoval se zda na své poslání - přinášet lidem Slovo boží. Zvolil si učedníky - apoštoly.
Své učení Ježíš hlásal v podobenstvích, konal zázraky. Ne všechen lid Ježíšovo učení přijímal.
Příběh o Ježíšově utrpení vážíce se právě k Velikonocům začíná událostmi o Květné neděli. Ježíš přichází do Jeruzalému a dav ho vítá palmovými listy a voláním: "Hosana" - zvolání prosící o boží pomoc - "pomáhej, dopřej zdaru". Oslavuje se svými učedníky Velikonoční svátek a naposledy s nimi večeří (Poslední večeře).
Během večeře Ježíš vezme chléb a podává ho svým učedníkům jako své tělo a víno jako svou krev, která teče za odpuštění hříchů. Ví, že apoštol Jidáš ho zradí a Petr zapře. Po Poslední večeři odchází Ježíš se svými učedníky do Gedsemanské zahrady, kde se v modlitbách připravuje na smrt ukřižováním. Ježíš přiznává, že je Božím synem.
Ježíš je umučen, prochází strastiplnou křížovou cestou a je ukřižován v Golgotě. Na kříži, kde byl ukřižován, byl latinsky nápis "INRI", což znamená "Ježíš Nazaretský, král židovský".
Na Velký pátek Ježíš zemřel. Přátelé sňali jeho tělo z kříže a uložili do hrobu vytesaného ve skále. Na třetí den však vstal z mrtvých.
Po 40 dnech života na zemi se naposledy ukázal apoštolům v Jeruzalémě. Na hoře Olivetské jim řekl: "Jděte do celého světa, učte všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého - učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal". Po té vstoupil na nebesa.

(zdroj: kniha Lidové tradice, zkráceno)


Jaro

Velikonoce bývaly v minulosti významnější než Vánoce. Jsou spojené s památkou umučení a vzkříšení Krista, je to vzpomínka na jeho zmrtvýchvstání. Velikonoce se slaví vždy po jarní rovnodennosti, první neděli po jarním úplňku. Tímto způsobem stanovená neděle může být mezi 22. březnem a 25. dubnem.

Během tohoto období čeká na věřící celkem šest postních nedělí: Černá, Pražná, Kýchavá, Družná, Smrtná a Květná.

Po Květné neděli následuje pašijový týden, tedy pro křesťany nejdůležitější období roku.

Nyní by bylo dobré, aby všichni pochopili nejen pohádku Anděl Páně 2 (chi, chi, chi), ale i to, jak to bylo s narozením Ježíška, napsat alespoň jeho krátký příběh. Protože, možná se Vám to po přečtení všech těchto příspěvků nebude zdát pravděpodobné, ale já sama nejsem ani pokřtěna, natož, abych mohla někomu vysvětlovat smysl našich lidových tradic, zvyků, pověr, pranostik a říkadel. Údaje mám z internetu, ale také z knih Lidové tradice a České zvyky a tradice. Pokud tu někdo najdete nějakou chybu, prosím, pište. Ráda vše opravím.

Postní doba

Popeleční středa 
Skončil čas masopustního veselí a nastává období půstu, které trvá dlou­hých čtyřicet dnů. Začneme se připravovat na největší křesťanský svátek - Velikonoce. Život se prý vrací do klidných kolejí... 
Na Popeleční středu udělá kněz věřícím na čelo znamení kříže popelem - popelec. Při tom jim říká: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“. Je dobré si připomenout pomíjivost života a nutnost pokání. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává v našich krajích ze starých ratolestí "kočiček", posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli. Popeleční středa a Velký pátek jsou v katolické církvi dny přísného půstu, takže si určitě nedám maso. Během postní doby mají lidé možnost návratu ke starobylé postní tradici - almužně.

1. neděle postní - Černá
První postní nedělí je Černá. Zřejmě podle černého oděvu žen - šatů, zástěr i šátků. Kromě názvu Černá se užívají i pojmenování Pytlová, Liščí nebo Pučálka.
Liščí byla proto, že hospodyně v noci tajně pekly preclíky. Byly to pamlsky pro děti, které se navlékaly na vrbové proutky, ty se svázaly červenou pentlí a pak se zavěsily venku na stromy s tím, že je tam dětem nadělila liška.
Název Pučálka se pojí s typickým pokrmem z namočeného a usmaženého hrachu.

2. neděle postní - Pražná
Druhá postní neděle se nazývá podle pokrmu z nedozrálých naklíčených pražených zrn obilí.
Pokud chcete vyzkoušet polévku "praženku", která se z tohoto "pražma" vařila, recept snadno najdete a mnozí snad i znáte.

3. neděle postní - Kýchavá, Kýchavná
Pověra, kolikrát člověk v tento den kýchne, tolik let bude ještě naživu, dala název této neděli. Kdo si v tento den kýchne třikrát, bude zdravý po celý rok.
V historii se však na tuto neděli též vzpomínalo na oběti moru. Mor se projevoval právě kýcháním, a proto se při něm přálo "Pozdrav tě Pán Bůh!", aby se nebezpečí zažehnalo.

4. neděle postní - Družebná
V tuto neděli chodíval ženich s družbou do domu, kam chtěl o pomlázce přijít na námluvy. Bylo povoleno mírně porušit přísný půst. Při těchto setkáních se konzumovaly typické koláče zvané "družbance".

5. neděle postní - Smrtná, Smrtelná
Váže se k ní starý zvyk vynášení Smrti (Moreny, Mařeny, Mařany, Mořeny i Smrtholky). Je to figurína zhotovená ze slámy a hadrů, s pomalovaným obličejem. Na krku má korále z vyfouknutých nebarvených vajíček. Někde ji zdobí stuhami, nebo papírovými věnci. Je nastrčena na dřevěné tyči a za zpěvu mládeže vynášena ze vsi. Po té byla vhozena do vody nebo spálena. Toto všechno symbolizuje vyhánění zimy.

6. neděle postní - Květná
Týden před Velikonocemi je ve znamení Květné neděle. Je to poslední den před nastávajícím pašijovým týdnem.
V kostele svěceným kočičkám se přisuzovala zázračná moc. Měly pomáhat proti pohromám, kouzlu i nemocem. Vytvořil se z nich svazek a ovázal se červenou stužkou. Kočičky se zastrkovaly za rám svatých obrazů, za domácí kříže ve světnicích, nebo se zapichovaly na kraj pole, aby ochránily úrodu. Také se jimi vytíraly oči, aby nebolely. Věřilo se, že když se polknou jedna až tři kočičky, nebude bolet v krku. Někde se konala procesí. V tento den si lidé oblékali své nejlepší nebo nové šaty.
Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání.


Poslední týden čtyřicetidenní postní doby se nazývá pašijovým týdnem (velikonočním, tichým) na paměť Kristova utrpení a smrti. Hlavní dny jsou Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Méně významné je Modré pondělí a Žluté úterý.

Modré pondělí a Žluté úterý,... nebo také Modré popř. Žluté pondělí a Šedé úterý (nedopátrala jsem se)
Ve všech chalupách se gruntovalo - vymetaly pavučiny, bílilo se, upravovaly se zahrádky i okolí domu.

Škaredá (Sazometná, smetná) středa
Sazometná proto, že se v tento den vymetávaly z komínů saze, čímž se vyháněly zlé síly, které mohly statku škodit.
Pekly se koláče ve tvaru písmene "J" - jidáše.
V tento den se nesmí nikdo na nikoho mračit, aby se nemračil každou středu po celý rok.

Zelený čtvrtek
Název dostal podle zelené barvy Olivové hory, kde začalo Kristovo utrpení.
V tento den bývá zvykem připravovat zelené jídlo - často špenát, aby byl člověk po celý rok zdráv. V křesťanských kostelech v tento den po ranním Gloria zmlknou zvony a říká se, že odletěly do Říma. Dokonce i dobytku se odebraly zvonce, aby nezvonily.
Až do Bílé soboty je zvonění nahrazováno hlukem klapaček, hrkaček, řehtaček, ščekotek, valch a bukálů, s nimiž chlapci chodí po vsi ráno, v poledne a večer a naposledy na Velký pátek ve 3 hodiny odpoledne. Věřilo se, že tímto zvukem se vyžene z domů všechno zlé, včetně hmyzu a myší usazených přes zimu v domech.
Před uštknutím hadem, píchnutím vosou a sršněm ochraňoval zvyk posnídat před východem slunce chléb s medem. Ten se také házel do studně, aby se v ní celý rok držela voda.
Odpoledne bylo zakázáno pracovat a po západu slunce hospodář svěcenou vodou vykropil dům a jeho okolí.
Symbolickým připomenutím Poslední večeře Páně byl zvyk, kdy biskup a řeholní představení při mši umývali nohy 12 starcům nebo řeholním bratřím, po obřadu je pohostili a obdarovali. Tak činil i Kristus svým úředníkům – apoštolům. Kdo nechtěl mít nouzi, měl na Zelený čtvrtek zacinkat kovovými penězi v kapse a ty se ho pak držely celý rok.

Velký pátek
Je to den ukřižování Krista, den hlubokého smutku, kdy se nekonaly mše. Přibližně okolo třetí hodiny odpolední se scházeli věřící ke zvláštní bohoslužbě. V tento čas zemřel Ježíš na kříži. Hlas zvonů nahrazovaly řehtačky.
Lidové tradice říkají o otevírání pokladů ve skalách. Místo se poznalo podle modravého světýlka nebo kvetoucího kapradí. Jestliže se člověku nepodařilo vyjít z podzemí do soumraku, musel tam bloudit po celý rok. říká se, že když Kristus umíral, pukaly skály. Je možné, že právě toto si lidé spojili, ale jako poklady země nejspíš měli na mysli zrno a možnost obživy.
Na Velký pátek bylo také zakázáno prát prádlo, půjčovat z nic z jiných domácností... Předly se pašijové nitě, šily se košile z plátna utkaného v tento den.

Podobně jako na Zelený čtvrtek, tak i v tento den se v některých krajích časně ráno lidé omývali v potoce a tím se chránili před nemocemi.
Na Velký pátek bylo také zakázáno hýbat se zemí - projevovala se tím úcta k zemi.

Bílá sobota
O bílou sobotu se neslavila Mše svatá ani další svátosti. Před východem slunce se vymetalo novým koštětem stavení, aby se v něm nedržel hmyz.
Hospodyně pekly mazanec a velikonočního beránka. Muži a chlapci pletli pomlázky, děvčata zdobila a barvila vajíčka.
Dopoledne se před kostelem světil oheň.
Na Bílou sobotu se zvony vrací z Říma a opět se rozezní.

Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční)
Je to den zmrtvýchvstání Krista. Vrcholí velikonoční svátky, končí půst. V kostele se provádělo svěcení pokrmů (beránek, mazanec, vejce, chleba, víno)..
Bývalo zvykem, že hospodář rozdělil při nedělním obědě vajíčko na tolik dílů, kolik bylo členů rodiny. Kdo by v tomto roce zabloudil, měl si vzpomenout na to, s kým jedl vejce, a našel by cestu domů.
Plachta, ve které se jídlo ke svěcení nosilo, se později používala při setí obilí. Nepsaným zákazem v tento den byly některé práce, např. nesmělo se zametat, stlát lůžkoviny, vynášet hnůj z chléva, mýt nádobí, šít nebo čistit boty.

Velikonoční pondělí
Je tu čas koledování, mrskútu, pomlázky,.. kdy chodí chlapci s pomlázkou spletenou z vrbového proutí a zdobenou stuhami (žílou) vyšlehat děvčata.
Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko (kraslici) jako symbol jejích díků a prominutí. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé, veselé i pilné a uchovaly si plodnost. V některých oblastech ženy mohou pomlázku oplatit odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Zvyk se ale v různých místech mění.
Někde pokračoval ještě v úterý, kdy šlehávala děvčata hochy, což skončilo nakonec šleháním společným. Tím pomlázka definitivně skončila.


1.4. Apríl
Nejedná se o původní český svátek, ale přišel do Česka ze zahraničí a rychle zdomácněl. První písemná zmínka v Česku apríl zmiňuje v roce 1690.
Už od 16. století je apríl spojen s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi, např. u novinářů pak dovoluje tradice překročit rámec serioznosti a vypustit tzv. kachnu, resp. hoax. Předpokládá se, že svátek vznikl jako reakce na změnu ročního období ze smutné zimy na veselejší jaro. V některých případech se apríl koná současně i 30. dubna, ale tento den již není tolik rozšířen.

Jiří Žáček
Co dělají na apríla
Čechové a Češky ondulují ježky.
Co dělají Korejci? Sedí doma na vejci.
Rusové a Rusky nosí boty křusky.
Domorodci z New Yorku učí plavat ponorku.
Domorodci z Kamerunu dají život za merunu.
Co dělají Francouzi? Nadávají na nouzi.
Co dělají Noři? Loví lelky v moři.
Domorodci z Papui tančí, křepčí, rapují.


23.4. Svatý Vojtěch

Den před svátkem svatého Jiří, tedy na svatého Vojtěcha, se hledaly v jeteli čtyřlístky. Nalezený čtyřlístek se vyznačoval čarovnou mocí. Říkalo se: Jetelinka o čtyřech listech na milost, o pěti na děti, o šesti na štěstí, o sedmi na smrt. Ne vždy musí být sedmička šťastné číslo.


24.4. Svatý Jiří

"Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři." Věřilo se, že ten den vylézají ze země hadi a všelijaká jiná jedovatá havěť, ale ještě nemají dosti jedu, aby mohli škodit.
Poprvé v roce se vyháněl dobytek z chlévů na pastvu. Na ochranu před zlými mocnostmi bývala zvířata ozdobena věnci s červenými pentlemi.
Tento den býval také prvním dnem koupání v přírodě, protože slunce již ohřívalo zemi.
Každoročně se konávala pouť na horu Říp. (Následující neděli po tomto svátku.)
Svatý Jiří je mimo jiné také patronem skautů celého světa.
Závěrem nezapomeňme, že je svatý Jiří symbolem dobra, které bojuje se symbolem zla - drakem. (Snad každý si vzpomene na pohádku, kde bojuje udatný Jiřík s drakem, aby zachránil princeznu.) Odtud také "Drakobijec"


Filipojakubská noc

Kouzelné noci z 30. dubna na 1. května se přisuzuje čarovná moc. Podle starých tradic rozděluje temnou a světlou část roku. Říká se jí Valpuržina, nebo Filipojakubská, ale také noc čarodějnic. Lidé věřili, že poletují v povětří a na košťatech se slétají na sabat, jenž se prý konával na opuštěných a prokletých místech. Čarodějnice zde obcovaly s ďáblem a s jejich pomocí pak zlé mocnosti páchaly své rejdy. K osvědčeným prostředkům před zlými duchy a uhranutím patřil velký oheň. Na vybraném místě byly zapalovány posvátné ohně, jež měly zázračnou sílu.


1. máj
Prvního května stavěli mládenci svým milovaným pod okna máje.
V předvečer 1. května se chlapci vypravují do lesa, aby tam usekli co nejvyšší jehličnatý stromek a udělali z něj do rána májku - symbol jara. Špičku oklestí a zbytek pěkně nazdobí. K zelenému vršku byl na fáborech připevněn věnec z chvojí. Celou noc májku hlídají, protože by ji mohli přespolní podříznout a ukradnout, což by byla velká ostuda. Kromě těchto obecních májů, které se stavějí na návsi, vztyčují mládenci menší májky, břízky, před domy svých dívek. Která chasa si máj nechala ukrást, nemohla pořádat muziku u příležitosti kácení máje. Při kradení máje však platilo pravidlo: nikdy se nesměl uřezat nad zemí, ale vysoko, těsně pod zelenou částí. Kdo toto porušil, vysloužil si spíše ostudu než uznání.
Když mládenci postavili hlavní máj uprostřed návsi, doprovázeni muzikou a za zpěvu písní obcházeli první májovou neděli celou vesnici. Zatavovali se tam, kde před domem stály menší máje a přibírali k sobě dívky z těchto domů. Nakonec se průvod shromáždil u hlavního máje a zde nebo v místní hospodě probíhal další program - tzv. "kytka".
Děvčata naopak organizovala zábavu, které říkala "věnec" podle zeleného věnce, který daly před hospodou přicházejícím chlapcům. Pak je požádala, aby věnec zavěsili nad dveře.
Kácení máje doprovázela také hudba, zpěv a večerní taneční zábava.Hlavní cenou v tombole býval právě pokácený máj. V den, kdy se májka kácela, vyšel z hostince průvod. Vpředu šla muzika a za ní jeden hoch a jedna dívka. Průvod se zastavoval a zpíval u každého domu, kde měli dceru. Když obešli celou ves, dva chlapci se převlékli za chalupníky, dva za myslivce a dva za četníky. Potom se sehrála scénka, kdy chalupníci máj podřezali, myslivci a četníci je pak honili, chytili a vyslýchali. nakonec se všichni udobřili a z poraženého máje si vzali větvičky, které prý přinášely štěstí.
Někde se taktéž vysypávají chodníčky lásky tak, aby spojily domy zamilovaných párů.
Traduje se, že každá dívka musí být ten den políbena pod rozkvetlým stromem, jinak do roka uschne.


12.-14.5. Ledoví muži
Pankrác, Servác, Bonifác - ledoví muži spalují mrazem ovoce i růži.
Ledoví muži u nás jsou tři: Pankrác, Servác, Bonifác a jejich kuchařkou je Žofie.
Pankrác, Servác, Bonifác - studení bratři, přinesou chladna, jak se patří.

15.5. Svatá Žofie
Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště nemine.
Svatá Žofie políčka často zalije.

Den matek (2. neděle v květnu)
U nás se Den matek začal slavit v roce 1923 za podpory paní Alice Marykové, dcery tehdejšího prezidenta. Po roce 1989 se tento svátek u nás začal slavit znovu.


16.5. Svatý Jan Nepomucký

Provinilec, který se před tímto svátkem vykoupal, mohl dostat prašivinu. V severních Čechách se věřilo, že kdo zlomí lilii, do deseti let zahyne ve stejnou hodinu násilnou smrtí.
V den svátku se kdysi konala slavná pouť, kdy se do Prahy sjeli lidé z venkova. Celý týden byly vidět po Praze pestré kroje naší země.


Nanebevstoupení Páně

Nanebevstoupení Páně je jedním z velkých svátků křesťanského kalendáře a připomíná vstoupení Ježíše Krista z Hory Olivetské na nebesa. Po svém zmrtvýchvstání se naposledy zjevil apoštolům a v oblaku se vznesl do nebe. Bylo to čtyřicet dní po jeho vzkříšení. Jde tedy svátek pohyblivý, jehož přesné datum se rok co rok mění podle každoročního data Velikonoc. Díky tomu připadá svátek vždy na čtvrtek. V některých oblastech se však slaví až následující neděli (na kterou jinak připadá 7. neděle velikonoční). Liturgie tohoto dne se zaměřuje především na skutečnost, že Ježíšovi je podle křesťanské víry jeho návratem k Otci dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Tímto svátkem začíná devítidenní období před Letnicemi, tedy slavností Seslání Ducha svatého. V mnoha zemích s křesťanskou tradicí je Nanebevstoupení Páně státním svátkem a dnem pracovního klidu.
Ve výtvarném umění je nanebevstoupení oblíbeným námětem, zejména na chrámových klenbách a v západním průčelí nad vchodem do kostela. V románském, gotickém i renesančním pojetí často bývá Kristus orámován anděly nesenou mandorlou (svatozáří mandlového tvaru). Objevuje se též zobrazení, kdy Kristus mizí v oblaku a jsou mu vidět jen nohy. V baroku stále oblíbený motiv je již zobrazován vždy bez mandorly. Na spodním okraji výjevu bývají znázorněni užasle hledící apoštolové, Panna Marie (symbol církve, kterou Kristus zanechal na zemi) a další symbolické postavy.


1.6. Mezinárodní den dětí

Víte, že se tento svátek slaví v některých státech 20. listopadu a někde platí oba svátky?


Letnice, Svatodušní svátky
Lidové letnice se slaví 50 den po Velikonocích a 10 dnů po svátku Nanebevstoupení Páně (10.5. - 13.6.). Jsou to svátky vítání nového léta. Lidová slavnost měla charakter koledy chlapecké (jízda či honění krále) a dívčí (královničky). Patří semi Čištění studánek, Honění krále, i Střelba ku ptáku...
Církev se snažila potlačit původní tradiční lidové oslavy nadcházejícího léta a nahradit je křesťanskými svatodušními svátky.

Jízda králů
Je to lidový obyčej doposud neznámého původu, spojený povětšinou s tradičním křesťanským svátkem. U nás se udržuje už jen na Slovácku a na Hané, ačkoliv dříve byla po celé České republice velmi hojná. Od roku 2011 je zapsána organizací UNESCO.
Jízda králů má tradicí ustálený průběh obřadního průvodu, aktéry i dobu konání, která dříve připadala na pohyblivé svatodušní pondělí. V současnosti se koná v pevně stanovených termínech - poslední květnovou neděli.
V čele skupiny jedou obvykle vyvolávači, za nimi pobočníci s tasenými šavlemi, kteří mezi sebou vedou krále - malého dosud nedospělého chlapce s růží v ústech, za nimi následují další vyvolávači a ostatní jezdci. Král a pobočníci jsou oblečeni v ženském obřadním oděvu, ostatní jezdí v obřadním oděvu mužském. Celá družina na ozdobených koních projíždí obec, zastavuje se u domů a jezdci pronášejí k obyvatelům i náhodným divákům krátké veršované provolání pochvalného nebo žertovného charakteru. Za svůj výkon jsou odměňováni především peněžitými dary, které jim dárci vkládají do pokladničky nebo do jejich vysokých bot.
Král byl chlapec kolem 12-15 let, obvykle syn některého váženého a bohatého obyvatele vesnice, rozhodovala o tom chasa několik dnů před jízdou. Chlapec, který se stal králem, mohl jím být jen jedenkrát za život. Podoba oblečení se krajově liší. Zvláštností této postavy bylo, že se nepříliš slovně projevovala, někde dokonce mlčela, a proto mívala v ústech růži. Král jel na nejlepším koni, většinou bělouši, který byl slavnostně ozdoben kvítím a pentlemi.

Královničky
Průvody mladých dívek, králek neboli královniček, patřily ke starobylým letnicovým obyčejům, hrám a slavnostem, jejichž kořeny sahají až do dob pohanských. Jsou spojeny se zpěvy, tanci a obřady, které vzývají slunce.
Původní obřad "tance královniček" začínal každoročně asi tři neděle před svatodušním pondělím. Družina mladých děvčat - královniček - chodila po vesnici a zpívala. Jedno z děvčat představovalo krále, který šel v čele průvodu s nazdobeným májíčkem (ozdobený zelený stromek). Uprostřed ostatních děvčat šla krásně nastrojená královna, nad kterou byl nesen baldachýn (čtvercový turecký šátek) nebo březové pruty. Baldachýn na nedlouhých žerdích drží čtyři dívky. Průvod z neomezeného počtu dalších dívek se porůznu zastavoval a král s králkou tančili pod baldachýnem. Podle toho, jak se královničky líbily, dostávaly od přihlížejících hospodyň výslužku.

Otevírání (čištění) studánek
Tato malá dívčí slavnost předcházela slavnosti Královniček. Nevinné dívky se v této době vydávaly ke studánkám a k pramenům, aby je po zimě vyčistily a otevřely. Na kraj potom položily věnečky z brusinek a zimostrázu a do vody házely drobečky ze scátečního pečiva. Čistou vodu pak nabíraly do malovaného džbánku a rozlévaly ji do všech světových stran
V dávných dobách se také věřilo, že ve vodách a lesích žijí víly, a na svátek letnic jim lidé přinášeli ke břehům vod dárky. Uctívání přírodních živlů, vody, vodních pramenů a studánek patřilo k nejstarším mýtům.

Střelba ku ptáku
Při této hře ukazovali soutěžící svou střeleckou mušku a pohotovost. Nejdříve se střílelo z kuší, později i z pušek, na dřevěnou atrapu ptáka, která byla upevněná na bidlu či na malovaný terč. Nejúspěšnější střelec získal titul "ptačí král" a stříbrný odznak, který nosil pověšený na řetězu okolo krku. Tato slavnost byla slavností městskou, Královničky a Jízda králů potom slavností vesnickou.

Pranostiky
Svatodušní neděle (Letnice)
O svatém Duše choď ještě v kožiše.
Na svatého Ducha nesvlékej kožicha
Po svatém Duchu nezbavuj se kožichu.
Déšť o Letnicích – slunce na Boží tělo.
Na svatého Ducha bláto – bude laciné mláto.
Prší-li na svatého Ducha, jsou klepána žita.
Prší-li o svatém Duše, bývá po něm málo suše.
Na svatý Duch do vody buch!
Svatý Duch přinese plný pytel much.

Svatodušní pondělí
Až do II. vatikánského koncilu se svatodušní svátky slavily v katolické církvi po dva dny a Svatodušní pondělí bylo zasvěceným svátkem i v první Československé republice. O těchto dvou dnech bylo možné také žehnat křestní vodu, křtít a biřmovat.
Svatodušní pondělí je nadále volným dnem v Německu, Rakousku, Maďarsku, Belgii, Lucembursku, Nizozemí, Švýcarsku, Norsku, Dánsku, Rumunsku, na Islandu a v Řecku. Od roku 2008 je opět volným dnem ve Francii.

Pranostiky
Pohoda na Svatodušní pondělí slibuje úrodu.
Když prší v Pondělí svatodušní, bude zkáza na sena.


Týden po Letnicích se v neděli slaví slavnost Nejsvětější Trojice a poté ve čtvrtek (21.5.-24.6) svátek Božího těla.

Nejsvětější Trojice
Křesťané věří v jednoho Boha ve třech osobách („Trojice“). Křesťané se nemodlí ke třem různým bohům, nýbrž k jedinému Bohu – Otci, Synu Ježíši Kristu a Duchu svatému. Proto jsou křesťané křtěni „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. 
Ve výtvarném umění je Nejsvětější Trojice někdy zobrazována zpodobněním postavy starého Boha - Otce, mladého Ježíše Krista a Ducha svatého v podobě holubice. Jindy je symbolizována trojúhelníkem, jako v případě Božího oka nebo uplatněním trojbokého půdorysu zvláště u trojičních sloupů.

Boží Tělo
Ke kostelu pomalu přicházel slavností průvod s prosbami za příznivé počasí pro nadcházející léto a za ochranu před různými živelnými katastrofami. Cestu, po které kráčel kněz pod květy ozdobeným baldachýnem, zasypávaly malé dívenky vystrojené v bílých šatečkách s mašlemi na copánkách okvětními plátky růží a pivoněk, které měly uložené v ozdobných košíčcích. Větvičky břízy a lípy, jež zdobily čtyři oltáře, měly prý zázračnou moc.


Den otců (třetí červnová neděle)

Svátek otců nemá oficiálně stále své místo v českém kalendáři. Navzdory tomu překvapivě panuje většinová shoda o tom, který den se slaví den otců. V dřívějších dobách, ale ne zas tak dávno, oslavovali tátové svůj svátek na Josefa. Postupně se však tento den přestěhoval na třetí červnovou neděli, kdy se slaví svůj den většina tátů v Evropě. Třetí červnová neděle je tedy nepsaným, neoficiálním, avšak všeobecně známým a mohutně oslavovaným dnem všech otců.


8.6. Svatý Medard

Podle legendy jej jako chlapce zastihla bouře v přírodě. Náhle se nad ním objevil obrovský orel a křídly jej chrnil před deštěm. Proto je Medard svázán s počasím a sedláci k němu prosbu za dobrou úrodu a proti deštivému počasí o senách. 

Medardova kápě, čtyřicet dní kape.

13.6. Svatý Antonín 
Byl zapřísáhlým nepřítelem lichvy a lakoty. Byl patronem všech cestujících, obraceli se na něj ti, co ztratili nějakou věc.