1.1. Nový rok

Nový rok na našem území kdysi začínal 25. prosince a měl s největší pravděpodobností souvislost se zimním slunovratem. Až v 15. století se pro velkou část Evropy začal považovat za začátek nového roku 1. leden.

I na Nový rok byly typické obchůzky, novoroční koledy a vinšování.

Například obchůzky s "bukačem". To byl atypický hudební nástroj vytvořený ze džbánu, jehož otvor byl zakryt měchuřinou z vepře nebo kůží přivázanou kolem hrdla. Uprostřed byl otvor, ve kterém byly upevněny koňské žíně. Tahalo-li se za tyto navlhčené žíně mokrou rukou, vydával nástroj bučivý zvuk.

Většinou děti chodily na Nový rok koledovat s proutky trnky, na jejichž bodlinkách byly napíchány hrášky a sušené ovoce. Vrcholek byl ozdoben stuhou a nabodnutým malým jablíčkem nebo ořechem, symbolizoval štěstí a úspěch v novém, nadcházejícím roce. Hospodář, který proutek od koledníků odkoupil, ho na jaře zasadil na poli se lnem.

Vesnici taktéž obcházely nastrojené maškary - báby s hlavami omotanými do šátků. Měly v ruce peroutky, kterými ve staveních ometaly prach. Přály všeho dobrého, za což obdržely almužnu. Říkalo se, jak na Nový rok, tak po celý rok. Nehádat se, nerozčilovat, nezlobit - jinak to tak bude po celý rok.

Na Nový rok se nesmělo jíst nic, co mělo původ od drůbeže, to aby štěstí neulétlo. Ani zajíc nepatřil na novoroční stůl, to aby štěstí neuteklo. Naopak by se měly konzumovat luštěny (čočka) a nosit v kapse peníze, a to proto, aby přičarovaly bohatý rok. Bylo zakázáno v tento den prát prádlo, mlátit obilí. Kdo sušil prádlo, do roka se usoužil. Před práh domu se pokládalo koště. Ten, kdo přišel do domu první, měl je sebrat a uklidit na místo. Když tak neučinil, hrozilo, že se z něho stane lenoch a budižkničemu.

Tradičním novoročním jídlem byl uvařený prasečí rypáček. Ten, kdo z něho kousek snědl, se nemusel obávat bídy.

K hezkému zvyku patří posílání PF, což znamená Pour féliciter (Pro štěstí).

6.1. Tři králové

Svátek Tří králů je dvanáctým (a posledním) dnem Vánoc. Po tomto dni začíná období masopustu, které je plné zábavy a her. Svátek je totožný se slavností Zjevení Páně, slavící se ve všech východních i západních církvích šestého ledna.
Tři králové přinášeli do Betléma dary v té době velice vzácné: zlato, kadidlo a myrhu, představující zároveň všechna tehdy známa skupenství hmoty. Zlato již v té době bylo žádaným a drahým kovem (pevné skupenství), kadidlo jako vonná pryskyřice se pálilo k vykuřování prostor při náboženských obřadech (plynné skupenství). Myrha je načervenalá pryskyřice některých stromů rostoucích v Orientu a Africe. Používala se smísená s vínem jako utišující prostředek, nebo k výrobě mastí (tekuté skupenství). Podle pověsti to byla právě myrha s vínem, podávaná Ježíšovi na jeho poslední cestě. 
Tváře králů přinášejících dary mají také vyjadřovat podobenství o třech obdobích života: první má tvář mladíka, druhý podobu zralého muže a třetí král představuje starce. Tři králové nebyli nikdy svatořečeni, ale jsou patrony poutníků a hříšníků.
Původní počet mudrců (králů) není nikde v bibli zmiňován, o třech mužích prvně píše až ve třetím století jeden z církevních spisovatelů. Do té doby byl jejich počet různý, objevují se i zmínky o dvanácti mudrcích. Dlouho byli tito muži bezejmenní, teprve když asi v sedmém století pověst o nich zlidověla a stali se součástí vánočních betlémů, zůstali králové pouze tři a dostali v počeštěné podobě jména Kašpar, Melichar a Baltazar.
Z pověsti o třech králích se stala tradice udržovaná až do dnešních časů. V úplných začátcích této tradice chodily přestrojené děti společně s učitelem nebo knězem. Do bílého roucha oblečení chlapci (nebo i muži) s papírovou korunou ozdobenou zlatými křížky, chodili od domu k domu, zpívali a stavení vykuřovali kadidlem a kropili svěcenou vodou proti nečistým silám. Nakonec posvěcenou bílou křídou psali na dveře obydlí i chlévů známé K + M + B. Nápis se obvykle vysvětluje jako iniciály jejich jmen, původní "C" bylo nahrazeno literou K, i přesto bylo možné C vykládat jako iniciálu jména Casparus. Známý nápis značí však formuli požehnání, jehož původní text byl latinský a zněl „Christus mansionem beneficat“, ve volném překladu „Kristus ať žehná obydlí po celý rok“. Proto je vždy v nápisu uváděn i letopočet. Křížky mezi písmeny neznačí matematické plus, ale tři kříže symbolizující Nejsvětější Trojici, tedy Otce, Syna a Ducha svatého. Když koledníci popřáli hospodáři a hospodyni šťastný nový rok, dostali za odměnu výslužku a někdy i peníze.
Vánoční stromek, který se ten den posekal, se spálil v kamnech a na nich se uvařila slavnostní káva.
V předcházející večer (5.1.), bývalo v rodinách zvykem zapalovat dlouhé svíce. Sledovalo se, komu nejdříve zhasla, ten měl jako první umřít. Podle směru kouře se dala také věštit, jestli po smrti půjde do nebe nebo do pekla.
Ráno pak mladá děvčata omývala své obličeje ve sněhu, aby měla bělostnou pleť.
Kdo se v tento den dokázal celý ponořit do studené vody, měl po celý příští rok pevné zdraví.

My tři králové

My tři králové jdeme k vám,
štěstí zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta,
my jsme k vám přišli z daleka.
Zdaleka je cesta naše,
do Betléma mysl naše.

Co ty, černej, stojíš vzadu,
vystrkuješ na nás bradu?
A já černej vystupuju
a Nový rok vám vinšuju.
A my taky vystupujem
a Nový rok vám vinšujem.