DOPIS TAKŘKA JAKO Z TISKU - z mého dopisování o terapeutických panenkách

Zdravím vás paní Dášo!

Tak pokud by se tomu paní chtěla věnovat, musela by si doplnit specializované vzdělání. Nastudovat o této terapii dostupné informace, pak rozšířit trochu sbírku panenek a pak uzavřít s příslušným domovem nebo domovy smlouvu, případně si vyřídit živnostenský list.

Mě pomohlo, že už vzdělání v tomto oboru mám i praxi. Studovala jsem SZŠ, pak speciální pedagogiku, pak nadstavbově psychiatrii a pak skoro 4 roky lékařkou fakultu, ale nedokončila jsem. Odešla jsem, abych se postarala o manžela (měl astrocytom mozku 4. kategorie zhoubnosti s rychle se zhoršujícím nálezem). Školu bych už dnes nedokončila. Vývoj jde rychle dopředu a já už jsem pozadu. Navíc s tolika dětmi asi nemám ani šanci. Navíc potom jsou třeba dlouhé roky praxe ve fakultních nemocnicích a min. dvě atestace v oboru. Jedna trvá průměrně 5 let a nesmí být mezi nimi delší odstup. Přesto, to co mám mi bohatě stačí, abych se touto terapií mohla zabývat na odborné úrovni. Smlouvu s každým zařízením mám na max. hodin 300/rok. Ale nejsem schopná to splnit. Tak možná z jedné třetiny.

Terapie vyžaduje trpělivost, znalost daných klientů i specifické znalosti daných demencí, léčby, vývoje a prognózy a stupně a forem demencí. Pro začátek pár panenek stačí. Do budoucna je jich třeba víc. Panenky musejí být maximálně věrohodně zpracované. I tady vše podléhá subjektivnímu dojmu a osobnímu vkusu. Panenka, kterou některá klientka může milovat, může být současně pro jinou klientku zcela nepřijatelná. Neexistuje univerzální panenka, která by se líbila všem a všichni by si zamilovali, tak že by vám stačilo mít jen jednu. Někteří lidé potřebují pro navázání kontaktu otevřené oči. Jiným to dělá zle. Miminko po čase na ně působí jako mrtvé. Zde musíte použít léčbu jen jako panenkou. Jinak se lidé cítí oklamáni. Léčba panenkou ne miminkem už ale není tak účinná. Spousta klientek panenky nepřijímá z nejrůznějších důvodů. Léčba klientů se skutečnou demencí právě spočívá v tom, že jsou přesvědčení, že jde o skutečné dítě. Jsou rádi, cítí se užiteční a potřební. Za lidmi v domově nejdu jen tak na pokec. Často se nedá moc normálně mluvit. Zaměřuju se na vybavování konkrétních vzpomínek prostřednictvím miminka. Musím si pamatovat o čem jsme mluvili. Píšu plán a výsledky terapie tak, aby byly k dispozici lékařům a sestrám a mohli je využít. Někde to dokonce po mě vyžadují jako povinné. Musím vědět jak panenku podat, co jim říci. Kde jsem se tam vzala, odkud jsem, nebo za kým jdu. I lidé s demenci jsou zvědaví a vše hodnotí.když začínám s vybavováním, nepoužívám příliš otázky. Ptát se, kolik máte dětí, jak se jmenují, kde jste bydleli, nebo kam jste chodila do práce prakticky nelze položit. I když právě odpovědi na tyto a další otázky se musím dovědět. Ptát příliš přímo je nezdvořilé, nevzbuzuje to důvěru v terapeuta, ani nevede k výsledkům. Lidé si často nepamatují, nedokáží odpovědět a vybavit si. Otázky jsou pak pro ně stresující, a to že si nedokážou vzpomenout je deprivuje a uvádí do zmatku a neklidu. Často pak tímto končí... Ke všemu se musím dostat zcela nenásilně, jen tak mimochodem, přirozeně, oklikou. Často tím, že sama jakoby odpovídám a mluvím o sobě. V delší terapii při pravidelných docházkách je nutné si člověkem vytvořit přátelský důvěrný vztah. Aby šlo na co navazovat, posouvat se dál a získané informace využít ve prospěch klienta.

Co se týče panenek, není to jednoduché. Každému se líbí něco jiného. Určití klienti jsou schopni si vytvořit citové pouto k jedné konkrétní panence, kterou pak vyžadují a jinou odmítají. Jsou klientky, pro které jsou důležité i oblečky, krajková zavinovačka, někdy dokonce ten správný kočárek, nebo jestli miminko má či nemá dudlík a jaký. Podstatné je, že panenky prochází opotřebením. Přichází o vlasy a řasy. Můžou se vyskytnou škrábance a fleky. Často se převlékají i čistí se jim jemně obličej. Klientkám nelze zakazovat, aby je tulily a pusinkovaly. Někdy jsou tak ušmudlané a oslintané. Ale klientky to nemíní zle. To vše jsou věci, se kterými se musí počítat. Pořizujete si panenky pro lidi, do terapie, ne do své sbírky. Klientky si k panenkám v dobré víře a radosti dovolují mnohem více, než by kdy připustil sběratel a ani byste to nedovolili u skutečného dítěte. Soudnost a rozlišovací schopnosti klientů slábnou. To se projevuje i ve vztahu k panenkám. S tím vším musí člověk počítat, když se do toho pustí. Zkrátka panenky zůstávají sběratelské a drahé, ale vy na ně takto nemůžete pohlížet, jinak by tato terapie nebyla možná. Musíte počítat s tím, že je časem zničíte. Sice ne hned, ale jednou k tomu dojde...

Otázka je, jestli toto chce člověk podstoupit. Není vždy jen slunko na obloze. Jednou přijdete a všichni se usmívají. Sestry i klientky se usmívají, všecí vás vítají, těší se a rychle to uteče. Napříště je personál protivný, protože se pohádal, nebo nestíhají, že je jich tam málo. Klientky mají špatnou náladu, špatně se vyspaly, bolí je hlava, nebo jsou rovnou nemocné. I s tím musíte počítat. A i když to vychází a terapie se daří a vzpomínky se daří vybavovat a vládne úsměv, nic není navždy. Trvalá léčba a uzdravení se nikdy nekoná. Časem se tak jako tak stav horší. Navázat kontakt jde obtížněji. Klientka ztrácí zájem. Časem i řeč, nakonec vám odejde úplně. Zbudou vám jen vzpomínky na milou paní, která vám odchází před očima. A jednou přijdete a postel je prázdná... V úctě k vám. Jitka

(fotky z těchto terapií díky novému zákonu o ochraně soukromí nemohu použít)

ŽIVÝ VSTUP ČT - reportáž o výstavě rebornů v Žatci

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/291709-obrazem-panenky-jako-zive/

ČLÁNEK Nedoklubka

15.6.2014 Kašpárkohraní na Letné 

15. 6. 2014 se na Letné v Praze konal velký rodinný festival Kašpárkohraní. Pořadatelé této úžasné akce oslovili naši rodičovskou organizaci a nabídli prostor pro prezentaci, což jsme nemohli odmítnout. Na akci jsme prezentovali naše aktivity, návštěvníci mohli shlédnout naši úspěšnou výstavu s názvem Dítě nedonošené NEROVNÁ se postižené, mohli se také osobně zapojit do projektu Mámy pro mámy, kdy vyrobili dárek a připojili osobní vzkaz pro maminku, která právě má své dítko v jednom z pražských perinatologických center. Dále nám rodiče přispívali látkovými plínkami a tím nejmenším oblečením, kterým zásobíme vybraná centra. Ovšem největší úspěch měla panenka REBORN zapůjčená zdarma velmi ochotnou paní Němcovou www.mymimi.cz. Panenka svou velikostí a váhou představovala  miminko narozené ve 32. týdnu s porodní váhou cca 1500 gramů. Návštěvníci nevěřili vlastním očím a mysleli si, že v inkubátoru, který nám pro tuto akci laskavě zapůjčili z pražské VFN, leží skutečné miminko… Měli jsme celý den co vysvětlovat, ale měli jsme radost, že jsme dokázali i lidem, kterým se narodila miminka v termínu s porodní váhou kolem 3 a více kilogramů, že ne vždy je cesta z porodnice tak snadná…

Akce byla velice úspěšná, vážíme si pomoci našich firemních partnerů za pomoc – společnosti Abbvie, která iniciovala a dlouhodobě podporuje právě projekt Dítě nedonošené nerovná se postižené, jejíž název je zároveň i vzkazem širší veřejnosti! Úroveň české neonatologie je na špičkové úrovni v celosvětovém měřítku! A tisíce rodin, kde se děťátko narodilo předčasně, jsou toho důkazem… Jsou to dny, týdny a měsíce strachu, sebeobviňování a lítosti. Na druhé straně pocit vděčnosti za život svého dítka. Každý rodič předčasně narozeného dítěte dostává životní lekci ještě dříve, než začne výchovné lekce servírovat svému potomkovi. Je to lekce o síle bojovat o svůj vlastní život, o vůli uspět a nevzdat to.  A proto nám všem v Nedoklubku dává naše práce smysl. Naučili jsme se od našich dětí umět prosazovat naše cíle a nevzdávat se… A děkujeme všem, kteří naše konání podporují…

 

POŘAD Víkend - reportáž o reborn panenkách

Připojuji odkaz pro všechny, komu utekla 1. 4. 20014 na Nově v pořadu Víkend reportáž o reborn panenkách. 

http://tn.nova.cz/zpravy/tv-archiv/vikend/vikend-panenky-ktere-vypadaji-jako-ziva-miminka.html

ČLÁNEK v časopisu Žena a život

Dne 18. 12. 2013 vyšlo číslo, kde se o nás a rebornících také píše. Připojuji odkaz na necelý článek z internetu. Více najdete v tištěné formě časopisu.

http://www.jenprozeny.cz/blogy/zena-zivot/37566-reborn-panenky-konicek-zavislost

ČLÁNEK na Slečna.info

Docela dlouhý článek o mé práci najdete také tady:

http://slecna.info/tvuj-svet/vitej-ve-svete-rebornovych-panenek/

ČLÁNEK v týdeníku Instinkt

V čísle 48/IX týdeníku Instinkt z 2. 12. 2010 vyšel článek o zvláštních a netypických dárečcích pod stromeček. Jedním z takových typů byly zmíněny i reborn panenky. Měla jsem možnost s paní redaktorkou osobně mluvit a přispět svým komentářem a fotkami do tohoto časopisu. Článek má sice "šílený" název, ale na to už jsme si my, co máme rády reborn panenky, zvykly.

REPORTÁŽ na TV Markíza

Dne 23. 9. 2010 uvedla televize Markíza ve svém pořadu Reflex krátkou reportáž o reborn panenkách a jejich výrobě. Natáčelo se přímo u nás doma a jak se paní redaktorce Kováčové dokument povedl, můžete posoudit sami. Já jí za její snahu a milé jednání velmi děkuji. Byla to pro mě zajímavá zkušenost, na kterou budu velmi dlouho vzpomínat. Sama za sebe si myslím, že to bylo podáno všechno pravdivě a bez předsudků.

ČLÁNEK v týdeníku Reflex

Dne 26. srpna 2010 vyšel v týdeníku Reflex článek o rebornu. Paní redaktorka mi nejdříve zavolala a říkala, že by se se mnou osobně velmi ráda sešla a žádala mě o rozhovor o mé práci přímo u mě doma, o povídání o reborn panenkách, a o to, zda bych jí vše osobně neukázala, poněvadž prý nerada píše o něčem, co na vlasní oči neviděla... Z našeho povídání jsem měla vcelku dobrý pocit a "těšila se", až k nám osobně přijede i profesionální pan fotograf, který vše musí perfektně nafotit, protože jí to vše velmi nadchlo a stálo by to za zveřejnění. Mrzí mě, že článek nevyzněl tak, jak jsem si představovala... Ale chápu, že časopis Reflex je o kontrovezních tématech a vše se musí tomu podřídit. Je zde krásně vidět, jak rozdílně se toto téma může pojmout.

ČLÁNEK v týdeníku Plus 7 dní - Slovensko

Upozorňuji všechny, kdo se zajímají o reborn panenky a moji práci, že dne 19. srpna 2010 vyšel ve slovenském času Plus 7 dní zajímavý a snad i povedený článek o rebornu. S paní redaktorkou jsem dva dny intenzivně pracovala a takto to dopadlo. Posuďte, prosím, sami... (Bohužel i při sebevětší snaze mi nejde naskenovaný článeček umístit v dobré kvalitě, což je mi velmi líto. Mám omezenou velikost fotek na mých stránečkách a s tím nic nedokáži udělat. Pokud budete mít zájem, napište, mohu vám jej poslat přímo do mailu, kde je již velmi dobře čitelný... časopis je možno koupit i ve větších městech na stáncích.)

ČLÁNEK na www.idnes.cz o reborn miminkách

Dne 4.8. vyšel na www.idnes.cz článek o reborn panenkách, na jehož přípravě jsem spolupracovala s paní redaktorkou Barborou Vajsejtlovou tím, že jsem jí poskytla odpovědi k jejím dotazům, některé z mých vyjádření jsou citována i v článku. Také jsem dala k dispozici kompletní obrázkovou fotogalerii k článku, která je tvořena výhradně z mnou vyrobených panenek. Výběr fotek byl na paní redaktorce. Celý článek najdete na tomto odkazu:

http://ona.idnes.cz/novy-trend-v-cesku-umela-miminka-k-nerozeznani-od-zivych-pkv-/deti.asp?c=A100802_170849_deti_jup