Už jste pekli perníčky?

Reklama Kofola

Když to vydržíš až do večera, nepapat, tak uvidíš zlatý prasátko.
Ale tati…
No?
… bude mít i velký zahnutý zuby nahoru?
Zahnutý zuby… musíš vydržet a budou i zuby!
Ne, ne, já nemusim, já už ho vidim!


Nezapomněli jste darovat jmelí? 
Tato magická rostlinka by určitě neměla chybět o Vánocích v žádné domácnosti. Podle tradic přinese štěstí ale jen zelené jmelí, které dostanete zdarma. Štěstí totiž nejde koupit.

Zítra vyrazíme ke kádím. Ani u nás nesmí chybět na štědrovečerní večeři rybí polévka, smažený kapr s bramborovým salátem a vánočka... No a samozřejmě každému pod talíř šoupnu šupinu.

Tak to si nejsem vůbec jistá, jestli tato trojice večer uvidí zlaté prasátko. 

Tři králové odešli, Hromnice jsou tady a tímto i u nás doma končí vánoční doba. Stromeček je odstrojen.

Hromnice se nejčastěji nazývají "Den sviště" a do Severní Ameriky (Spojené státy a Kanada) jej dovezli v 18. století emigranti z Německa. Odráží se ze staré německé legendy (používali původně jezevce), že pokud svišť (místně lépe příslušný) na Hromnice spatří svůj stín (jasné počasí), zima potrvá ještě šest neděl. Pokud stín není vidět (je pod mrakem), přijde jaro dříve a zima brzy skončí.
A nyní proč i ježek a jeho den? K této tradici se totiž váže více druhů hibernujících zvířat. Takže: V Evropě se původně sledovalo, zda vylezou z nor medvědi, v Irsku se pozorovali ježci, někde jinde v nížinách třeba i vydry. Všechna tato zvířata se za oceánem vtělila ve sviště. 
Některé zdroje dokonce uvádí, že již kdysi dávno staří Římané používali v tento den ježka a vlastně první a původní prognostik jara byl právě ježek! Pro vnímavější dodávám, že ježek se samozřejmě neřídil sluncem, ale jasnou měsíční nocí.
Jak jsem ještě navíc zjistila, svišť se bohužel v současné době při této kulturní akci násilím budí a vytahuje z nory. A proto se toto začíná čím dál více nelíbit i ochráncům zvířat. Chápu to. Nám, ježkařům, se také nelíbí, když někdo násilím budí ježka.

14.2.2017 Happy Valentine´s Day
A my, ostatní, co máme rádi české tradice, si počkáme na prvního máje.

Byl v žitě?
Byl jeden čuník a všichni mu říkali: Nelez do žita. Jenomže ten čuník se každou noc podhrabal a šup do žita. A tam se měl... Jako prase v žitě...Ten čuník byl ze všech nejtlustší, a když přišla doba zabíjaček, šel první na řadu... Zabili ho?... No, jo. Ale ty ostatní potom taky. Ale jenom ten jeden si moh opravdu říct: Byl jsem v žitě! (Vrchní, prchni!)

23.2. Tučný čtvrtek

Jestli dobře počítám, tak je dneska Tučný čtvrtek. Říkávalo se, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. K obědu bývalo vepřové se zelím a knedlíkem, taktéž hodně piva... A tak se i u nás dneska vařilo a peklo...

Masopust, fašank, ostatky ...
Potkali jste o víkendu průvod masek? My ano, kousek za Prahou.

Masopustní pondělí - Mužovský bál
Jestli byli skřítci u muziky o Taneční neděli? To nevím. Spíš bych to odhadla na Maškarní ples. Na dnešní Mužovský bál ale určitě nepůjdou, protože svobodná chasa může tak maximálně přihlížet, tancovat v kole nesmí. Toto bylo výsadou jen vdaných a ženáčů.

Masopustní úterý - pochování basy
A je tu den maškar - sváteční to den. Masky dostaly samozřejmě všude pohoštění, vládlo veselí, žertování a rozpustilost. Mezi tradiční masky patřil medvěd, slaměný i šašek. Klibnu (masku kobyly) nemáme, ani bábu s nůší. Tyto vyrobím, až bude mít den o pár hodin navíc. Masopust byl po té o půlnoci zakončen tradičním "pochováním basy", které symbolizovalo na 40 dní konec tanečních a hudebních veselic.

Advent
Slovo advent pochází z latinského adventus a znamená příchod. Adventní období vrcholí 24. prosince na Štědrý den, kdy se narodil Ježíš. Adventní období trvá asi čtyři týdny. Počet dní je pohyblivý (nejméně 22 dní a nejvíce 28 dní), protože začíná v neděli, která je nejblíže ke svátku svatého Ondřeje (30.11.). Poslední adventní neděle (čtvrtá) připadá vždy na neděli před 25. prosincem. Advent vždy trvá do půlnoci 24. prosince. Štědrý večer je považován za předvečer hlavního vánočního svátku (25. prosince - Boží hod). Někdy se proto stává, že poslední adventní neděle může připadnou i na Štědrý den. Tehdy trvá advent vlastně jen tři týdny, i když má čtyři adventní neděle.
Adventní neděle jsou čtyři - železná, bronzová, stříbrná a zlatá.

Dříve bývaly adventní kalendáře doslova uměleckým dílem zobrazujícím nejčastěji liturgické výjevy z bible či zobrazující část vesnice nebo měst s důmyslně schovanými okénky. Vyráběny byly v malých dílnách z tvrdého papíru a ve svých okénkách skrývaly obrázky, veršíky nebo citace u bible.

Adventní věnec - Úplně původně byl adventní věnec zavěšený na čtyřech stuhách pod stropem místnosti. My ho dnes umisťujeme spíše na stůl, případně jeho alternativu bez svíček věšíme na dveře. Základ věnce by měl být ze zeleného jehličí, protože právě to symbolizuje život přežívající i tuhou zimu.

Svíčky by měly být jednoznačně v kruhu a každá by měla směřovat do jedné světové strany – tímto rozestavením totiž symbolizují tvar kříže. Nejčastěji bývají čtyři, občas se ale objevuje svíce pátá, takzvaná Kristova svíčka, která se rozsvěcí až na Štědrý den. 

Hlavní barvou adventu je fialová, která symbolizuje pokání a čekání.  Proto i adventní věnec by měl být v této barvě. Někdy se dokonce jedna z fialových svíček nahrazuje svící růžovou. Pro protestantské církve pak byla typickou barvou barva červená a symboliku má i barva modrá. 

Svíčky mají i svá jména. A variant pojmenování je hned několik. Snadno pochopitelná a přijatelná i pro ateisty je varianta se jmény Naděje, Mír, Přátelství a Láska. Pozor byste si měli dát také na to, že svíčky se zapalují proti směru hodinových ručiček!

4.12. Svatá Barbora

Svatá Barbora je patronkou mnoha řemesel a povolání, z nichž nejvýznamnější jsou horníci, jež jí zasvětili mnoho kostelů, kaplí a oltářů (nejvýznamnější u nás je chrám sv. Barbory v Kutné Hoře), a pořádali na její svátek okázalá procesí. V dolech horníci nechávali tento den hořet ve štolách přes noc kahany na ochranu před smrtí a úrazy - Barbořino světlo.
V 19. století chodívaly po vesnicích po domech Barborky - ženy a dívky zabalené do bílých prostěradel či šatů se závojem či rouškou přes obličej, aby vzbuzovaly hrůzu (bílá je symbol čistoty a nevinnosti Barbory). Dříve se někde objevovaly i v oděvu jeptišek s dlouhými rozpuštěnými vlasy a věnečkem na nich. Jinde měly ženy jen pomoučený obličej a dopředu přehozené dlouhé vlasy. Většinou chodívaly po dvojicích či trojicích, z nichž jedna nesla v ruce košík s jablky, ořechy a cukrovím na obdarovávání malých dětí, druhá metlu nebo vařečku na zlobivé děti. Před domem zazvonily na zvonek nebo zaklepaly na okno a tiše vstoupily. Zazpívaly píseň o svaté Barboře, podělily děti a šly dál. V jejich písních se objevovaly celé verše ze starých her o Barboře. Někdy chtěly, aby se děti pomodlily a strašily je přitom huhláním "mulisi, mulisi", což byl původní zkomolené "modli se, modli se". Později chtěly od dětí písničky nebo básničky podobně jako Mikuláš. Podle legendy je na zem sesílal svatý Petr ve zlatém povozu.
Na Bechyňsku jich chodívalo až šest, vlasy měly rozčesané přes obličej, na hlavě korunku nebo věneček, v levé ruce košíček s dárky hodným dětem a v pravé metlu na ty zlobivé. Hlavní z nich nesla v ruce zvoneček a zvoněním ohlašovala příchod do stavení, ostatní šlehaly metlou na okno.
Na roudnicku odměňovaly hodné děti pečivem "barborky" nebo "fakulky" - zvláštní drobné pečivo.
Později se na Barboru začal držet jiný zvyk - Barbory přestaly jako masky chodit po vsích, ale jejich tradice nadělování dětem byla udžována alespoň nepatrným způsobem. Děti večer dávaly za okno talířek a druhý den ráno - 4. prosince - našly na talířku nadílku od Barbory.
Barbory dnes prakticky nikde nepotkáváme, nahradil je o dva dny "pozdější" Mikuláš - jeho zvyky jsou obdobné a dnes již se na Barbořino nadělování skoro všude zapomnělo a málokdo o tomto starém zvyku ví.
Nejznámější pověrou v tento den je však řezání větviček, kterým se říká "barborky". Nejlepší jsou z obyčejné třešně. Zvyk praktikují svobodné dívky, které se chtějí dovědět, jestli se do roka vdají. Musí však větvičku utrhnout po setmění a vlastními zuby a pak ji zalévat vodou z vlastních úst. Jestli přesně na Štědrý den rozkvetla, mohla se v příštím roce chystat svatba.Praktikování tohoto zvyku neslo pro dívky leckdy jisté riziko. Svou větvičku schovávaly před lidmi, protože se věřilo tomu, že nepoctivé dívce už "barborka" nevykvete.

(žádná zima netrvá věčně)

6.12. Svatý Mikuláš
Jak jistě všichni víme, svátek svatého Mikuláše připadá podle kalendáře na 6. prosince. Protože se ale svátky obvykle slaví v jejich předvečer, tak i čerta s Mikulášem a s andělem, se děti dočkají již 5. prosince. Čert s Mikulášem navštěvují děti již od 13. století?
Návštěvu Mikuláše máme spojenou s rozdáváním drobných dárků, cukrovinek a ovoce. O tuto nadílku se stará právě Mikuláš spolu s andělem. Zlobivé děti místo toho mohou očekávat uhlí nebo brambory od čerta. Čerti se starají o symbolické trestání a strašení zlobivých dětí. Ne vždy ale Mikuláše doprovázel čert s andělem, dříve s ním chodil například obecní policajt.
Mikuláš u nás bývá oblečený v biskupském plášti, na hlavě má biskupskou mitru a v ruce biskupskou berlu. Měl bílý plnovous, na zádech nosil nůši, v níž měl dárky pro děti.
Čert má za úkol postrašit děti a podle toho vypadá i jeho podoba. Jako symbol zla má většinou řetěz, kterým hrozivě chrastí, a také pytel, ve kterém by si mohl zlobivé děti odnést s sebou do pekla. Na sobě má huňatý kožich, rohy na hlavě, dlouhý vypláznutý jazyk, začerněné tváře, ocas i kopyto.
Původní oslava svátku svatého Mikuláše měla podobu rozpustilého průvodu různorodých masek v mnohém podobných maskám masopustním, který se často dost nevázaně, vzbuzoval proto pohoršení církve. Na Moravě, nejvíce v okolí Litovle, chodívala s Mikulášem také ženská postava, které se říkalo Mikuláška nebo Mikulášská matička nebo jen matička. Objevovala se někdy v bílé říze s průsvitnou záclonkou přes obličej, jinde jen v cárech oděvu. Jejím úkolem bylo dětem připomínat poslušnost a v případě nutnosti je ztrestat proutkem. Matičky rozdávaly jako Mikuláš jablka, sladkosti, sušené švestky, ořechy a perníky. Časem se však všechny masky zredukovaly na Mikuláše, Anděla a Čerta.Mikuláš býval vždy jen jeden, zato v jeho doprovodu mohlo být několik andělů a především čertů.
Dříve se také na mnoha místech konaly slavné mikulášské trhy. Na nich se prodávalo pečivo, marcipán, perník, figurky a drobné hračky. Velmi oblíbené byly figurky čertů ze sušených švestek a jablíčka na třech dřevěných nožkách, nahoře zdobené sušenými plody - tzv. "světy".
Anděl je nejmladší z této trojice a jako symbol dobra je celý v bílém a s bělostnými křídly. Na hlavě míval čelenku s hvězdou nebo hvězda bývala nalepená či nakreslená přímo na čele.
Mikuláš Svatý Mikuláš byl reálná postava. Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi pro svou štědrost k potřebným a pomoc chudým, stal se ochráncem nespravedlivě obviněných, byl patronem rybářů a námořníků. Jedna z nejstarších legend o sv. Mikulášovi se zachovala v několika podobách. Podle jedné z verzí zchudlý šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si prostitucí vydělaly na věno. Mikuláš je ale zachránil: oknem jim hodil po jednom sáčku se zlaťáky, takže měly věno a mohly se vdát.

7.12. Svatý Ambrož
Jeden muž se přestrojí za Ambrože. Obleče si bílou dlouhou košili, na hlavě má černou špičatou čepici se závojem, aby mu nebylo vidět do tváře, a v rukou nese uzlík se sladkostmi a dlouhé koště polepené papírem. Za soumraku se děti sešly u kostela a na Ambrože začaly pokřikovat, ten je za to honil. Sem tam utrousil sladkost, ale dítě, které ji zvedlo, se pokusil hned vyplatit metlou.

13.2. Svatá Lucie (Lucie znamená světlo)
Kdo by neznal pranostiku „Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá“. Rčení o nejdelší noci v roce vzniklo před změnou kalendáře v 16. století, kdy zimní slunovrat vycházel na dobu okolo 13. prosince. Po přijetí gregoriánského kalendáře to již neplatí, zimní slunovrat nyní nastává 21. nebo 22. prosince.
V našich končinách je Lucie považována za symbol čistoty. Podle lidové tradice platil v den jejího svátku zákaz předení lnu. Kterou hospodyni Lucky načapaly při této práci, potrestaly ji tak, že jí sebraly kužel a rozfoukaly všechno peří po světnici.
Lucky, které při obchůzkách kontrolovaly domácnosti, zda nepředou a mají uklizeno na vánoční svátky, na sobě měly bílé pláště a obličej zakrytý maskou s čapím zobákem. Jinde chodily zahalené bílým prostěradlem, kdy si na navlhčený obličej nafoukaly mouku.
Jiný, poněkud drastický, zvyk praví, že Lucie nosívala velký nůž a strašila děti, že jim rozpáře břicho, které jim naplní kroupami, jestli se o adventu nepostí. Dětem, jež se pomodlily, rozdávaly drobné pamlsky.
K 13. prosinci se váže i řada magických rituálů, v předvečer Luciina svátku nastává jedna z nejtemnějších nocí, kdy se scházejí čarodějnice, aby škodily lidem. Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly.
V jižních Čechách byla tradice šesti Lucek. Pět bíle oděných a poslední měla oděv kněze. Každá nesla jiné náčiní. První měla mimino, druhá hadr a "rejžák", třetí metlu čtvrtá košík s pamlsky, pátá malířskou štětku a šestá byl kněz. Po vstupu do obydlí obřadně pozdravily, první s dítětem usedla na stoličku a houpala jej, druhá předváděla mytí podlahy, třetí metlou popoháněla děti, aby se modlily, čtvrtá obdarovala děti, pátá předváděla malování a kněží vykropila obydlí za neustálého modlení.
Stávalo se, že bylo zvykem pozměnit roli Lucky. Lucky přepadaly muže přímo v hospodě u piva a to je pak natírali hořčicí, kolomazí, zasypávaly je moukou a šťouchaly je vařečkami. To bude asi dáno tím, že i přesto, že uběhlo pár staletí a máme rovnoprávnost, jsou veškeré přípravy na svátky z valné části prací žen, přičemž muži tuto práci odmítají s tím, že není třeba uklízet, neboť se vše opět rozháže a umaže.
Veselejší variantou Lucie, byla tradice Lucie jako hrbaté ženy s maskou na obličeji a vařečkou v ruce na škádlení mládeže. Na Přerovsku byly Lucky převlečení mládenci a to skýtalo velkou zábavu.

Ježíšek
Malý Ježíšek se narodil v městě Betlémě, kam se ze svého domova v Nazaretu vydali jeho rodiče Marie a Josef. Na dlouhou cestu se vydali, protože římský císař vyhlásil sčítání lidu a jejich majetku skrz daně. Aby sčítání proběhlo dobře, musel se hlásit tam, odkud pocházel.
Nikde nebyl volný nocleh, tak se uchýlili do chléva (salaše) nedaleko městských bran. Tam také Marie porodila. Místo do kolébky jej položila do jesliček, které sloužili ke krmení dobytka.
Jako první se o narození Ježíška dověděli pastýři., kterým se zjevil a anděl a zvěstoval, že se narodil spasitel. Pastýři se hned vydali na cestu, aby se mohli poklonit novému králi. Z východu se na cestu vydali tři mudrcové, byli to Tři králové. Cestu jim ukazovala jasná hvězda. Nesli myrhu, kadidlo a zlato - dary pro Ježíška.
O narození Ježíška se dověděl i židovský král Herodes Veliký. Ze strachu o svůj trůn nechal povraždit všechny chlapce mladší dvou let narozené v Betlémě. Marii a Josefovi se však i s malým Ježíškem podařilo uprchnout do Egypta, odkud se vrátili až po smrti Heroda.

Vánoce
Tradice českých Vánoc mají své počátky v době pohanské. Nový kalendář, který byl většinou národů přijat, stanovil začátek roku na 1. eden. Vliv křesťanství začal potlačovat pohanství. Rané křesťanství se snažilo vymýtit z povědomí lidé původní přírodní oslavy, a proto své svátky a oslavy soustředilo právě do významných pohanských oslav. Podařilo se to částečně.
Symbolem Vánoc jsou: děťátko (narození Ježíše), betlém (místo, kde se Ježíš narodil), strom, jmelí, ryba, zvon, host, zvířátka, dárky, vánoční pečivo i pokrmy, koledy, vánoční výzdoba

Betlém - zakladatelem je František z Assisi. Tradice je starší než zdobení stromečku. Dříve se objevovaly v kostelech. V domácnostech šlechty a pak i měšťanstva se zabydlely v 18. století, nakonec pronikly i mezi prostý venkovský lid. Základem jsou vždy jesličky s děťátkem, Panna Marie, sv. Josef, osel a vůl. Obklopeni jsou pastýři, ovečkami, Třemi králi a dalšími postavami ze života.
Strom - pro jehličnaté stromy je charakteristická věčně zelená barva, tedy symbol věčného života. do Čech se dostal stromeček v 19. století z Německa. Nejdříve býval zavěšený od strou a teprve později se začal zasazovat do stojánku a stavět na stolek. Odlišnost a bohatost zdobení závisela na sociálním postavení a možnostech rodiny, ale také na krajových zvyklostech. Dříve se stroky krášlily ryze přírodními ozdobami, ale také papírovými, zavěšovalo se pečivo, ústřižky textilu... Ozdoby českých sklářů se objevily koncem 19. století. V tu doby se objevily i první prskavky.
Jmelí - je symbolem, v jehož kouzelnou moc věřili lidé odpradávna. Zavěšené jmelí prý přináší do domu štěstí a lásku, chrání proti zlým duchům a čarodějnicím. Funguje jako ochrana proti ohně. Kouzelná moc se umocňuje, je-li snítka jmelí darována, nikoli zakoupená. Platí to snad pouze u zeleného, nezlaceného. Štěstí zajišťuje množství bobulek. Zvyk líbat se pod zavěšeným jmelím pochází od starých keltů.
Ryba - kapr (ryba) je nejdůležitější součástí Štědrovečerní hostiny. Ryba se na štědrovečerním stole začala objevovat až někdy v 19. století. Šupiny pomáhají hromadit peníze a přinášejí do domu štěstí.
Zvon - Zvonečky jsou často používanou ozdobou na vánočním stromečku, motivem na vánočních přáních. Mají nám připomínat, že cennější než bohatství je lidská láska a soucit v našich srdcích.
Host - byl velmi důležitý v rodině se sudým počtem členů. Věřilo se, že ke štědrovečerní hostině má usedat lichý počet. Nebylo-li tak, zval se do domu host, aby zajistil štěstí celé rodině.
Zvířata - k Vánocům symbolicky patří Osel a vůl, první dva tvorové, kteří se starali o nově narozené Jezulátko tím, že ho zahřívali svým dechem. Patří sem ale také stáda oveček a beránků, protože krajina v okolí Betléma byla plná pastvin. Samozřejmě je v tomto i křesťanská symbolika. Ježíš je v řeči křesťanů označován za Boha - pastýře svých oveček (věřící křesťané). Každý moudrý hospodář nezapomněl na Štědrý den obdarovat i dobytek ve chlévě.
Dárky- Vánoční nadělování dárků má svůj prapůvod již v legendě o narození Ježíška. Jde o projev lásky, přízně, úcty a o snahu připravit svým blízkým pěkné překvapení. V každé zemi nadělují bytosti mužské, přestože nemají nic společného s křesťanským Ježíškem.
Pečivo a cukroví - Říká se, že by na stole mělo být 7 nebo 13 druhů vánočního cukroví. Zřejmě to souvisí s magikou těchto čísel. Velmi oblíbený byl perník, kterým se zdobil také stromeček. Vánočky se dříve dávaly jako dárek a bývaly také součástí mzdy. Bylo také zvykem upéct jednu velikou vánočku, která se na závěr štědrovečerní večera rozkrájela. Každý člen rodiny si vzal kousek a někde se dávalo po krajíčku i dobytku ve stáji, aby byl zdravý a neškodily mu zlé síly. Vánočka se pletla celkem z 9 pramenů.. Spodní část byla ze čtyř pruhů, které byly symboly slunce, vody, vzduchu a země. Prameny uprostřed byly tři a symbolizovaly lidský rozum, cit a vůli. Nahoře byl pletenec ze dvou pramenů a představoval spojení lásky a vědění. Spolu s vánočekou se jedla kořeněná sladká omáčka ze sušeného ovoce, které se říkalo muzika.
Koleda - je to obřadní obchůzka spojená se zpěvem písní a popěvků a říkadel, za něž koledníci dostali dary. Koleda vznikla v předkřesťanském období a byla spjata s jarním časem. Smyslem bylo přinést blaho, zdar a štěstí. Časem se koledování rozšířilo i na jiná období a koledovalo se vlastně po celý rok. Obdarovat koledníka bylo věcí cti. Nedát výslužku chudému koledníkovi se považovalo za odsouzeníhodný čin. Dříve se často koledovalo v přestrojení za různé rozpustilé maškary.
PF (pour féliciter) - Bakaláři neboli učitelé vytvářeli spolu se svými žáky malovaná a veršovaná přáníčka, která posílali purkmistrovi a radním. V první polovině 19. století nehal hrabě Karel Chotek vytvořit první novoročenku.

24.12. Štědrý den
Ráno
Věřilo se, jestliže Štědrý den připadne na pondělí, bude v příštím roce dobrá úroda a dostatek medu. Byl-li v úterý znamenalo to příslib úrody vína a obilí.
Ráno dostaly děti chléb s medem. To proto, aby byly "sladké" (hodné) po celý rok.
Od rána se vařila "štědračka" - polévka, v níž bylo od všeho, co v chalupě byl. Smyslem toho zvyku bylo, aby vždy bylo v chalupě dostatek jídla.
Říkalo se, že na Štědrý den a pak i na Boží hod se nesmějí hrát karty a chodit do hospody.
Během dne
Kdo se nenechal po celý den zlákat pochoutkami a postil se, tomu s e večer při východu první hvězdičky podařilo uvidět zlaté prasátko.
Hospodyně, hlídaly, aby jim neupadl vlas do těsta, jinak by je čekaly velké mrzutosti.
Každý se snažil vyhnout jakémukoliv klení a nadávání, i v případě leknutí.
Nesměly se čistit stáje a chlévy, nedoporučovalo se prát. V domácnostech se čistily pometlem pece od zbytků popela.
Odpoledne se strojil s pomocí dětí stromeček.

24.12. Štědrý večer
Ke štědrovečernímu stolu se zasedalo ve svátečním oblečení. Stůl byl prostřen pro sudý počet lidí.
Pod talíře se dávaly mince, aby se nás držely po celý rok peníze. Také šupiny z kapra pod talířem měly stejný význam.
Někde se držel zvyk, kdy se na každý roh stolu pokládala nějaká potravina (pecen chleba, ošatka s troškou všeho, co se na poli urodilo, peníze a miska s kousky potravy pro drůbež a dobytek.
Nohy stolu se omotávaly řetězem proti zlodějům na poli.
Jakmile vyšla první hvězdička, hospodyně začala nosit na stůl večeři. Uprostřed stolu byl dožínkový věnec, který sloužil jako podnos pod polévkovou místu. Někde se také pod ubrus dávaly mince či obilí. Na stole ležela hromnice (svíce), česnek, bochník chleba hrníček medu.
Hospodář zapálil svíčky na stromečku a všichni povstali k tiché modlitbě.
Před započetím večeře hospodář rozkrájel jablko na tolik dílů, kolik bylo členů v rodině. Každý z nich snědl svůj díle, aby trefil domů a celá rodina se sešla i po roce.
Hospodář krájel malé krajíčky chleba, mazal je medem a dával je dětem.
Následovala další jídla, která se někde jedla ze společné mísy. Nejprve hrách, poté polévka, čočka a nakonec kuba, popř. ryba či jiný masitý pokrm. Následovala vánočka a cukroví.
Dokud všichni nedojedli, nesměl se nikdo zvednout od stolu.
U štědrovečerního stromečku se zpívaly koledy. Bylo tomu tak až do jeho odstrojení.
Kde neměli nebo neznali stromeček, měli jesličky. Ježíšek se vkládal až na Štědrý večer, spolu s andělem. Tři králové se dávali až 6. ledna.
Po večeři se odnášelo od všeho trochu kravám, houserům, slepicím, koním, kozám. Obdarovávala se však i studánka, stromy na zahradě, ptákům.
Budoucnost se hádala podle tvarů, které vznikaly litím žhavého olova nebo vosku do vodu.
Po štědrovečerní večeři se rozkrajovala jablka příčně na poloviny. Když se objevila hvězdička, znamenala v příštím roce štěstí a zdraví. Kříž znamenal předzvěst nemoci či smrti.
Velmi rozšířený zvyk bylo pouštění lodiček z rozpůlených ořechových skořápek. V nich byla malá zapálená svíčka.
Svobodné a nezadané dívky házely pantoflem.
Děvčata také třásla bezem a čekala, z kterého místa se ozve pes.
Potom se všichni vydali do kostela na vánoční půlnoční mši.

25.12. Hod Boží vánoční (1. svátek vánoční)
Připomínáme si narození Ježíše v Betlémě. Slaví se Půlnoční mší. Během dne se sloužily ještě dvě mše Jitřní (za svítání - na niž se chodilo s lucernami a svíčkami) a Velká (dopoledne). Je to den plný rozjímání. V tento den se nesmí pracovat a nemá se prý chodit po návštěvách.

26.12. Svatý Štěpán (2. svátek vánoční)
Tento den je zasvěcen Svatému Štěpánovi. Z církevního pohledu tento den však přímo nesouvisí s vánočními svátky. Slaví se na paměť velkého kazatele, který hlásal o příchodu Mesiáše (Ježíše). Byl za to židy ukamenován. Tradicí v tento den jsou obchůzky koledníků, pořádaly se tancovačky, chodilo se na návštěvy. Koledníci chodívali s velkou zlatou hvězdou a zpívali štěpánskou koledu.
Někde hospodyně přinesla z legrace hospodáři kalhoty jako znamení, že o něho už nestojí. Ten jí to vrátil, ale až na Nový rok. Z legrace jí totiž podal sukni, aby si prý hledala jiné místo.

Koleda, koleda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně, 
nesu, nesu koledu, 
upad' jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli, 
koledu mi snědli.

27.12. Svatý Jan Evangelista
V současnosti se tento den už neslaví. Byl zasvěcen jednomu z apoštolů, který se podle legendy staral o Ježíšovu matku Pannu Marii po smrti jejího syna. Nepřátelé ho nenáviděli tak, že ho hodili do kotle s vřelým olejem. Ani horký olej ani otrávení víno mu však neublížilo. Věřilo se, že víno v tento den vypité ochrání před uštknutím hada a uhranutím.

28.12. Svátek Mláďátek

S Vánocemi úzce souvisí také tento den, i když v dnešních době je připomínán snad jen při mších v kostelech. Mláďátka podle Bible byly betlémské děti, které dal povraždit král Herodes, když marně hledal malého Ježíše a jeho rodiče.

Do 19. století zůstával obyčej - Z rána, když děti ještě leží v posteli, zeptat se jich: »Kolik bylo mlaďátek?« Které neví, dostane metlou a připomene se jemu, že »čtyři tisíce čtyři sta čtyřicet čtyři.«
Říkalo se, když v tento den prší, dostanou děti osypky (vyrážku).

31.12. Silvestr
V Minulosti tento den nebýval nijak výjimečný. Byl vzpomínkou na úmrtí papeže Silvestra I. V kostelech se v tento den konaly děkovné mše za uplynulý občanská rok (církevní rok začíná v první adventní neděli).
V Čechách dostávali toho dne odměnu zpěváci na kůru, farníci dávali výslužku svému faráři a přáli mu zdraví a boží požehnání. Hospodář obdarovával čeledíny a děvečky.
Staré a chudé ženy, kterým se říkalo ometačky, chodívaly po domech. Než vešly, třikrát zaklepaly, pak přistoupily k plotně a třikrát ji ometly se slovy: "Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého." Byly oblečeny do černých šatů, na hlavě měly uvázané bílé šátky tak, aby vpředu vybíhaly do stříšky. Tímto obřadem se mělo zabránit všemu špatnému a nezdravému v příštím roce.
Kdo v tento den vstal poslední, byl terčem posměchu po zbytek dne.

1.1. Nový rok
Nový rok na našem území kdysi začínal 25. prosince a měl s největší pravděpodobností souvislost se zimním slunovratem. Až v 15. století se pro velkou část Evropy začal považovat za začátek nového roku 1. leden.
Na Nový rok obcházely vesnici ometačky, chudé ženy, které chodívaly po staveních a symbolicky ometaly plotnu, aby kamna v novém roce dobře hořela a přály všeho dobrého, za což obdržely almužnu. ?????????????????????????????? na Silvestra 
Říkalo se, jak na Nový rok, tak po celý rok". Nehádat se, nerozčilovat, nezlobit - jinak to tak bude po celý rok.
Na Nový rok se nesmělo jíst nic, co mělo původ od drůbeže, to aby štěstí neulétlo.
Ani zajíc nepatřil na novoroční stůl, to aby štěstí neuteklo.
Naopak by se měly konzumovat luštěny (čočka) a nosit v kapse peníze, a to proto, aby přičarovaly bohatý rok.
Bylo zakázáno v tento den prát prádlo, mlátit obilí.
Kdo sušil prádlo, do roka se usoužil. Pře práh domu se pokládalo koště. Ten, kdo přišel do domu první, měl je sebrat a uklidit na místo. Když tak neučinil, hrozilo, že se z něho stane lenoch a budižkničemu.
Tradičním novoročním jídlem byl uvařený prasečí rypáček. Ten, kdo z něho kousek snědl, se nemusel obávat bídy.

K hezkému zvyku patří posílání PF, což znamená Pour féliciter (Pro štěstí).

6.1. Tři králové
Svátek Tří králů je dvanáctým (a posledním) dnem Vánoc, po tomto dni začíná období masopustu plné zábavy a her. Svátek je totožný se slavností Zjevení Páně, slavící se ve všech východních i západních církvích šestého ledna.
Podle pověstí už ve třetím století našeho letopočtu byli tito tři muži účastni vítání narozeného Ježíše. Nepřišli s prázdnou – přinesli dary právě tak, jako pastýři, přispěchavší k jeslím s dary ze svých stád. Původně byli tito tři mužové pohanskými mudrci či hvězdopravci z Arábie, kteří vyčetli z pohybu hvězd proroctví, že z rodu Jákobova vzejde nová hvězda, budoucí král Izraele. V šestém století se z mudrců stávají králové, jejichž počet je odvozen od tří darů, s nimiž do Betléma přišli. O století později pak dostávají jména, u nás počeštěná do podoby Kašpar, Melichar a Baltazar.
Tři králové přinášeli do Betléma dary v té době velice vzácné: zlato, kadidlo a myrhu, představující zároveň všechna tehdy známa skupenství hmoty. Zlato již v té době bylo žádaným a drahým kovem (pevné skupenství), kadidlo jako vonná pryskyřice se pálilo k vykuřování prostor při náboženských obřadech (plynné skupenství). Myrha je načervenalá pryskyřice některých stromů rostoucích v Orientu a Africe, a používala se smísená s vínem jako utišující prostředek, nebo k výrobě mastí (tekuté skupenství). Podle pověsti to byla právě myrha s vínem, podávaná Ježíšovi na jeho poslední cestě.
Tváře králů přinášejících dary mají také vyjadřovat podobenství o třech obdobích života: první má tvář mladíka, druhý podobu zralého muže a třetí král představuje starce. Tři králové nebyli nikdy svatořečeni, ale jsou patrony poutníků a hříšníků.
Původní počet mudrců (králů) není nikde v bibli zmiňován, o třech mužích prvně píše až ve třetím století jeden z církevních spisovatelů. Do té doby byl jejich počet různý, objevují se i zmínky o dvanácti mudrcích. Dlouho byli tito muži bezejmenní, teprve když asi v sedmém století pověst o nich zlidověla a stali se součástí vánočních betlémů, zůstali králové pouze tři a dostali jména Kašpar, Melichar a Baltazar.
Z pověsti o třech králích se stala tradice udržovaná až do dnešních časů. Do bílého roucha oblečení chlapci (nebo i muži) s papírovou korunou ozdobenou zlatými křížky, chodili od domu k domu, zpívali a stavení vykuřovali kadidlem a kropili svěcenou vodou proti nečistým silám. Nakonec napsali na dveře posvěcenou bílou křídou psali na dveře obydlí i chlévů známé K + M + B. Nápis se obvykle vysvětluje jako iniciály jejich jmen, původní C bylo nahrazeno literou K, i přesto bylo možné C vykládat jako iniciálu jména Casparus. Známý nápis značí však formuli požehnání, jehož původní text byl latinský a zněl „Christus mansionem beneficat“, ve volném překladu „Kristus ať žehná obydlí po celý rok“. Proto je vždy v nápisu uváděn i letopočet. Křížky mezi písmeny neznačí matematické plus (tedy nikoliv Kašpar plus Melichar plus Baltazar), ale tři kříže symbolizující Nejsvětější Trojici, tedy Otce, Syna a Ducha svatého. Když koledníci popřáli hospodáři a hospodyni šťastný nový rok, dostali za odměnu výslužku a někdy i peníze.
Vánoční stromek, který se ten den posekal, se spálil v kamnech a na nich se uvařila slavnostní káva.
V předcházející večer (5.1.), bývalo v rodinách zvykem zapalovat dlouhé svíce. Sledovalo se, komu nejdříve zhasla, ten měl jako první umřít. Podle směru kouře se dala také věštit, jestli po smrti půjde do nebo nebo do pekla.
Ráno pak mladá děvčata omývala své obličeje ve sněhu, aby měla bělostnou pleť.
Kdo se v tento den dokázal celý ponořit do studené vody, měl po celý příští rok pevné zdraví.

My tři králové jdeme k vám,
štěstí zdraví vinšujem vám.

Štěstí, zdraví, dlouhá léta,
my jsme k vám přišli z daleka.

Zdaleka je cesta naše,
do Betléma mysl naše. Co ty, černej, stojíš vzadu,
vystrkuješ na nás bradu?

A já černej vystupuju
a Nový rok vám vinšuju.

A my taky vystupujem
a Nový rok vám vinšujem.

2.2. Hromnice
Název Hromnice nemá nic společného s tím, co v tento den slavili křesťané. (Církev se snažila postupně nahrazovat staré obyčeje svými svátky.) Podle Nového zákona v tento den, 40 dní po narození Ježíše, Josef a Marie svého syna v jeruzalémském chrámu zasvětili Bohu. V liturgickém roce je tento svátek nazván Uvedení Páně do chrámu a dříve jím končívala doba vánoční.
Lidový název Hromnice však vzešel ze slova hrom. Přírodní úkaz spojený s mohutným světlem blesku, který lidem často přinášel ztráty na majetku i na životech a jehož se velmi obávali. Proti zlu, kterém páchal hrom a blesk lidé zapalovali v tento den svěcené svíce, kterým říkali hromničky (hromnice), které dávaly při bouřce do oken. Měly chránit před bleskem a zapálením stavení. Hromnice otevírají období roku, které vrcholí veselým masopustem.
Na Hromnice se ve starých dobách tradičně sklízel betlém a vánoční stromek. Dnes považujeme za konec Vánoc svátek Tří králů.
Věřilo se, že kdo by na Hromnice tancoval, ten by zemřel bez světla.
Hospodář obcházel s posvěcenou hromničkou třikrát za sebou úly a přitom se modli, což mu mělo zajistit zdravé včely a hojnost medu.
V den Hromnic se nesmělo nic šít ani nic přišívat.
Bývalo zvykem dávat hromničku do ruky umírajícímu člověku. Její světlo mělo jeho duši svítit na cestu do nebe.
Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.
Na Hromnice o hodinu více.
Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více.

6.2. Svatá Dorota
Její památka byla u nás velmi ctěna. Na její počest se konaly obchůzky spojené s lidovými hrami, v nichž kromě Doroty vystupovaly také odmítnutý král, jeho služebník, kat, čerti a andělé. V současnosti tento zvyk však zřejmě vymizel.
Je patronkou zahradníků, květinářek a také nevěst.
Na svatou Dorotu odmeť sníh od plotu.
Když na Dorotu svítí slunce, ponesou hodně slepice.

14.2. Svatý Valentýn
Anglosaský svátek, který k nám přišel až v současnosti. Češi odedávna slavili spíše 1. máj.
Na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna.

12.3. Svatý Řehoř
Jelikož je svatý Řehoř ochráncem žáků, slavili tento den především oni a jejich učitelé. Žáci se v tento den neučili, ale chodili po obchůzkách, při kterých koledovali a současně prováděli propagaci vzdělávání a nábor nových žáků. Průvod, v němž byli chlapci převlečeno do různých masek, procházel ulicemi a v pozdější době zastavoval u domů, v nichž měli děti. Rodiče byli přesvědčování, aby je posílali do školy a děti byly lákány sladkosti. V čele průvodu jel na koni jeden z žáků převlečený za svatého Řehoře, ostatní ho doprovázeli s prapory v ruce. Později se tomuto průvodu začalo říkat "svatořehořské vojsko", a to protože, že se mezi maskami začaly objevovat i vojenské stejnokroje. Tak jako při jiných obchůzkách i při této dostávali koledníci různé potraviny, drobné dárečky i peníze.
Dále mládež obcházela jeden dům po druhém a vinšovala hospodářům velkou úrodu a zdraví pro dobytek. Hospodyně si s radostí zatancovala se slaměnou maškarou s černým obličejem, která průvod vedla.
Na svatého Řehoře čáp letí pře moře, žaba hubu otevře, líný sedlák, který neoře.

Masopust
Po Třech králích a vánočním rozjímání nastal čas radovánek, zábav a dobrého jídla, tedy masopustní období končící Popeleční středou. I když venku mrzlo, pořádaly se všelijaké veselé zábavy. Od jara, když nastaly polní práce, už na radovánky nebylo ani pomyšlení.
Období střídmosti v zábavách i stravování - složenina slov maso + půst. Na Moravě se říká "fašank", na Slovácku a Valašsku "ostatky", někde také končiny".
Masku na masopustní průvod si všichni chystali dlouho dopředu, musela vypadat co možná nejbláznivěji.
Nejslavnější a nejlepší hody připadaly na Masopustní neděli. Naši předkové podávali vepřovou pečeni a klobásky se zelím, na stole nechyběly smažené koblihy a šišky.Po bohatém obědě pospíchala mládež k muzice.

Tučný čtvrtek
Říkávalo se, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. K obědu bývalo vepřové se zelím a knedlíkem, taktéž hodně piva... A tak se i u nás dneska vařilo a peklo...

Taneční neděle
Někde tancovačky začínaly už v sobotu a končily až v pondělí v noci. Tanečníci se velmi snažili, aby se naplnila pověra, která říkala: Obilí a len bude letos tak vysoké, jak vysoko budou tanečníci vyskakovat.

Masopustní pondělí - Mužovský bál
Mužovský bál byl název pro taneční zábavu konanou o masopustním pondělí, kam nemohla svobodná chasa, pouze ženatí a vdané.

Masopustní úterý - pochování basy
A je tu den maškar - sváteční to den. Masky dostaly samozřejmě všude pohoštění, vládlo veselí, žertování a rozpustilost. Ráno bývalo někde zvykem, že se celý průvod vydal nejdříve k obydlí starosty a žádal starostu o povolení této akce a o vydání práva. Mezi tradiční masky patřil medvěd, klibna (kobyla), brůna (něco mezi žirafou, kozou a velbloudem), bába s nůší a v ní dítě nebo dědek, Žid, slaměný, nevěsta, Turek, kominík, smrt, masky řemeslníků i šašek. Masopust byl po té o půlnoci zakončen tradičním "pochováním basy", které symbolizovalo na 40 dní konec tanečních a hudebních veselic. Přesně o půlnoci zatroubil ponocný, byl konec radovánek a všichni se rozešli domů. Říkávalo se, že kdyby tancovali přes půlnoc, mohl by se mezi ně vloudit čert z pekla.

Popeleční středa
Skončil čas masopustního veselí a nastává období půstu, které trvá dlou­hých čtyřicet dnů. V postní době se jídával chléb, čočka nebo hrách, vařená krupice, různé kaše nebo pečené brambory. Lidé se začali připravovat na největší křesťanský svátek - Velikonoce.
Na Popeleční středu udělá kněz věřícím na čelo znamení kříže popelem - popelec. Při tom jim říká: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“. Je dobré si připomenout pomíjivost života a nutnost pokání. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává v našich krajích ze starých ratolestí "kočiček", posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli. Popeleční středa a Velký pátek jsou v katolické církvi dny přísného půstu, takže si určitě nedám maso. Během postní doby mají lidé možnost návratu ke starobylé postní tradici - almužně.